Jen tak jako na začátek, hlavně si nemyslete, že mám nějakou závažnou psychickou nemoc :D. Cítím se hrozně kvůli tomu, že na blog budu mít míň a míň času :(. Hlavní důvod je jasný: škola. Škola je pro mě tenhle rok strašně důležitá, protože už se mi bude vysvědčení počítat na přijímačkách na střední školy, takže jsem celkem vystresovaná. (První rok chemie... děs.) A další důvod je samozřejmě můj druhý blog. Potřebuju na něm ještě tak strašně moc zapracovat, doladit menu, poupravit rubriky... a škola samozřejmě nepomáhá. Takže dává smysl, že se snažím celou sobotu strávit na blogu co nejvíc času, abych vše upravila, ale tenhle týden se mi moc nedaří. Nejen to, že se musím pořádně uvolnit, abych se mohla učit, což je strašně těžké, když jste jeden uzlíček nervů a každou chvilku si myslíte, že máte žaludeční vředy, ale i to, že jsem si dneska ukopla nehet na palci a teď ho mám zalepený.
Samozřejmě, počasí se mění jako kdyby bylo těhotný a moje nálada je jak na horské dráze. Uplynuly teprve 4 dny školy a já už teď nestíhám. Domů budu dojíždět ve 4 hodiny odpoledne, takže toho moc nestihnu udělat. Fláknout s sebou na postel, otevřít sešity a učit se do bezvědomí. A já toho chci tolik přečíst... V úterý jsem si objednala knížku Skleněný trůn a hrozně se na ní těším :3. A taky nemám co polouchat. Jako jo, od Justina song "What do you mean" pro mě tenhle týden znamenal kyslík, bez kterého nemůžu žít, ale co se bude dít v pondělí? Nemám tušení.
Aby toho nebylo málo, jako každý rok, na mě dolehla podzimní deprese. Podzimní deprese + nedostatek "brain food". Asi si říkáte, co to tady sakra mele? Vysvětlivky: podzimní deprese = počasí rádo mění nálady. Někdy je vedro jak v peci, někdy je zima jak na Aljašce. A co kdyby tak pršelo? To asi nikoho nenapadlo. Prosím, prosím, začni pršet, ať to smeje moje starosti! Brain food = to je pocit, když si myslíte, že nemůžete myslet. Když máte mozek plný něčeho a to něco je tak strašně otravně, ale nemůžete se ho zbavit. Abyste se ho mohli zbavit, potřebujete náboj. A ten náboj právě nemám. Můj mozek tak zouale potřebuje náboj. Potřebuju něco, čím bych ho nakopla. Knížky tomu sice hodně pomáhají, ale ne dost. Bojím se, že to nesvede ani nutella, zelený čaj, sluchátka a Harry Potter dohromady. Jsem hrozně unavená, vyždímaná a postrádám brain food. Ať si klidně čtu stokrát Harryho, srkám čaj jako polívku, můj mobil (a spotify playlist) plive songy jak na běžícím páse a nabírám nutellu po tunách, nic nezažene podzimní depresy. A podzimní deprese přínáší brain food, kterého nemám ani jedno procento. Na blog proto dávám skoro hiatus. Skoro hiatus = neslibuji, že se to objevím. Neslibuji, že se tu vůbec objevím. Slibuju, že se tu objevím, až se podzimní depka trochu otřese a brain food mi vystoupne aspoň na 35%
